Když sociální služba řekne: „Nemáme kapacitu“

Když rodina hledá pomoc pro svého blízkého, často slyší větu:

„Bohužel, nemáme kapacitu.“

Někdy je to opravdu jednoduché. Služba je plná. Nemá volné místo, nemá volného pracovníka nebo už nedokáže přijmout dalšího člověka.

Jindy ale tato věta znamená něco jiného.

Ne že by služba vůbec neměla volno. Spíš to, že neumí bezpečně zajistit právě takovou pomoc, jakou konkrétní člověk potřebuje.

Nestačí jen volné místo

U domova pro seniory si lidé často představí, že rozhoduje hlavně volné lůžko.

Jenže volné lůžko ještě nemusí znamenat, že služba je pro daného člověka vhodná.

Může jít o člověka, který potřebuje vyšší míru podpory, častý dohled, pomoc dvou pracovníků, zvláštní režim nebo návaznost na zdravotní péči. Zařízení pak musí zvažovat, zda jeho potřeby skutečně zvládne zajistit.

Proto se může stát, že v zařízení fyzicky volné lůžko je, ale konkrétního žadatele přijmout nemůže.

Pro rodinu je důležité vědět proč.

V terénu nejde jen o volnou hodinu

Podobné je to u pečovatelské služby nebo osobní asistence.

Rodina může potřebovat pomoc každé ráno v sedm hodin. Služba ale může mít volný čas až dopoledne nebo odpoledne. Na papíře tedy nějaký prostor má, ale ne v době, kdy je pomoc skutečně potřeba.

Rozdíl je také v rozsahu péče.

Jiná situace je nákup jednou týdně. Jiná je každodenní hygiena, přesun z lůžka, pomoc při oblékání a večerní péče. Někdy stačí jeden pracovník. Jindy jsou potřeba dva. Někdy je nutné zapojit i domácí zdravotní péči.

Proto může služba říct, že nemá kapacitu, i když to zvenku nevypadá jako úplně plný rozvrh.

Někdy služba odmítá správně

Je dobré říct i druhou stranu.

Sociální služby často pracují na hraně možností. Mají málo pracovníků, mnoho zájemců a omezený čas. Když služba ví, že péči nedokáže zajistit dobře, není správné, aby ji slíbila jen proto, že rodina pomoc nutně potřebuje.

Odmítnutí tedy nemusí znamenat neochotu.

Může znamenat, že služba nechce slíbit něco, co by neuměla bezpečně splnit.

To ale neznamená, že rodina má odejít jen s větou „nemáme kapacitu“.

Ptejte se na důvod

Když služba řekne, že nemá kapacitu, zkuste se zeptat:

„Co přesně tomu brání?“

Je problém v čase?

V místě?

V rozsahu péče?

V tom, že služba není určena pro tuto situaci?

V tom, že je potřeba jiný druh služby?

Nebo v tom, že se nejdříve musí zapojit zdravotní péče?

Tyto otázky nejsou útokem na službu. Pomáhají pochopit, kam se obrátit dál.

Máte právo znát důvod

Pokud poskytovatel odmítne uzavřít smlouvu o sociální službě, měl by být důvod srozumitelný.

Na žádost má poskytovatel vydat písemné oznámení s důvodem odmítnutí. To může být pro rodinu důležité nejen kvůli přehledu, ale hlavně proto, aby věděla, jaký další krok má smysl.

Někdy bude potřeba hledat jinou službu.

Někdy jiný typ pomoci.

Někdy kombinaci více služeb.

A někdy je vhodné obrátit se na sociálního pracovníka obce, který může pomoci zmapovat možnosti v místě.

Co si z toho odnést

Věta „nemáme kapacitu“ nemusí vždy znamenat jen to, že není volné místo.

Může znamenat, že služba nedokáže zajistit pomoc v potřebný čas, v potřebném rozsahu nebo bezpečným způsobem.

Pro rodinu je proto důležité nezůstat jen u první odpovědi.

Ne proto, aby službu za každou cenu přesvědčila.

Ale proto, aby pochopila, co je skutečná překážka — a kam se obrátit dál.