Proč starší člověk nepije? Někdy je důvod úplně obyčejný

„On prostě nechce pít.“

Podobnou větu lze slyšet doma, v nemocnicích i v domovech a dalších organizacích, které o lidi pečují.

Někdy je za tím zdravotní stav. Jindy člověk necítí takovou žízeň jako dřív, špatně se mu drží sklenice nebo se mu nechce často chodit na toaletu.

A někdy je důvod mnohem jednodušší.

Pacient nepil. Pak se ukázalo, že problém byl v lahvi

Při jedné návštěvě klienta v nemocnici se řešilo, že málo pije a tekutiny se mu opakovaně doplňují nitrožilně.

Čaj se mu průběžně doléval do stejné lahve. Když jsme ji otevřeli, byl z ní cítit nepříjemný zápach připomínající zkvašený čaj.

Pacient z ní pít nechtěl.

Není překvapivé, že z takové lahve pít nechtěl.

Neznamená to samozřejmě, že za odmítáním pití je vždy špatně umytá lahev. Tenhle příběh ale dobře ukazuje, proč nestačí říct:

„On prostě nepije.“

Má smysl hledat důvod.

Někdy rozhodují obyčejné věci

Je nápoj skutečně na dosah?

Dokáže člověk lahev otevřít a sám se napít?

Chutná mu to, co dostává?

Není nápoj příliš teplý nebo studený?

Vyhovuje mu sklenice nebo hrnek?

A dostane se bezpečně na toaletu, když bude potřebovat?

Právě podobné detaily mohou mít v běžné péči velký význam.

Člověk může mít pití položené na stolku, ale kvůli omezené pohyblivosti na něj nedosáhne. Může mít sklenici, kterou nedokáže dobře uchopit. Nebo jednoduše celý život pil něco jiného, než co mu teď pravidelně nabízíme.

„Když budu pít, budu pořád chodit na záchod“

I s tímto se lze v praxi setkat.

Někteří lidé pití omezují, protože nechtějí často chodit na toaletu, mají obavy z úniku moči nebo je pro ně samotná cesta na WC náročná.

V takové chvíli nemusí příliš pomoci opakovat:

„Musíte víc pít.“

Podstatné je zjistit, co člověku v pití skutečně brání. Někdy totiž není hlavním problémem pitný režim, ale obtížná cesta na toaletu, strach z pádu nebo potřeba pokaždé žádat někoho o pomoc.

U starších lidí může být nedostatek tekutin větší problém

S věkem se může měnit pocit žízně i schopnost organismu hospodařit s vodou. Do situace mohou vstupovat také léky, omezená pohyblivost, poruchy paměti nebo potíže s polykáním.

Nedostatek tekutin se navíc nemusí projevit jen pocitem žízně. U staršího člověka mohou být projevy nenápadné a není vždy jednoduché je správně rozpoznat.

Pokud se náhle objeví výrazná změna chování nebo zmatenost, není dobré ji automaticky přičíst věku nebo demenci. Příčin může být více a dehydratace je jednou z možností, které je potřeba zvážit.

Ve vedru má smysl být ještě pozornější

Vysoké teploty představují větší zátěž zejména pro starší lidi a další zranitelné skupiny.

Právě tehdy se nemusí vyplatit čekat, až člověk sám řekne, že má žízeň. Důležité je všímat si, zda skutečně během dne pije a zda má nápoje dostupné způsobem, který odpovídá jeho možnostem.

Ani tady ale neplatí jedno doporučení pro všechny. Někteří lidé mají příjem tekutin upravený kvůli svému zdravotnímu stavu a měli by se řídit doporučením lékaře.

Než řekneme „on prostě nepije“

Možná stojí za to nejdřív zjistit:

Co mu na pití vadí?

Co běžně pil celý život?

Dokáže se sám napít?

Nebojí se cesty na toaletu?

Není problém v lahvi, hrnku nebo způsobu podání?

Péče není jen o tom nápoj nabídnout a zapsat, že ho člověk odmítl.

Důležité je všimnout si souvislostí a hledat řešení. A to by nemělo být úkolem jednoho člověka, ale běžnou součástí dobré péče.