Potřebovat pomoc neznamená přestat žít svůj běžný život

Když člověk začne využívat sociální službu, mění se způsob, jakým zvládá některé věci. Nemělo by to ale automaticky znamenat, že se musí změnit celý jeho život.

Pořád má své zvyky, známá místa, lidi, které chce vídat, nebo činnosti, které má rád.

Sociální služba má pomoci tam, kde už člověk sám nestačí. Neměla by zbytečně nahrazovat všechno, co doposud fungovalo.

Nákup není vždy jen nákup

Člověk potřebuje nakoupit potraviny.

Jednou možností je, že pracovník nákup přinese. Pro někoho je to přesně ta pomoc, kterou potřebuje.

Pro jiného ale cesta do obchodu znamená mnohem víc.

Vyjde z bytu, sám si vybere, co chce koupit, potká sousedy nebo známou prodavačku a na chvíli je součástí běžného dění.

V takové situaci může dávat větší smysl doprovod než samotné donesení nákupu.

Ne proto, že jeden způsob je správný a druhý špatný. Záleží na konkrétním člověku.

Nemusíme všechno nahrazovat službou

Podobné je to i u dalších běžných věcí.

Člověk může být celý život zvyklý na svého kadeřníka, praktického lékaře, oblíbenou kavárnu nebo pravidelné setkání s přáteli.

Když začne potřebovat pomoc, není nutné tyto vazby automaticky rušit.

Pokud může dál chodit ke svému kadeřníkovi, není důvod měnit ho jen proto, že pobytová služba nabízí kadeřníka přímo v zařízení.

Pro jiného člověka bude naopak služba přímo v domově velkou pomocí.

Opět záleží na tom, co konkrétnímu člověku vyhovuje a co jeho situace umožňuje.

Běžný život jsou hlavně vztahy

Rodina, přátelé, sousedé, bývalí kolegové nebo lidé z míst, kam člověk dlouhá léta chodil.

Právě tyto kontakty se mohou při zhoršení zdravotního stavu nebo po přestěhování do pobytové služby začít vytrácet.

Někdy přitom není potřeba mnoho.

Pomoci s telefonem. Domluvit návštěvu. Doprovodit člověka ven. Podpořit ho, aby dál pokračoval v činnosti, kterou měl rád.

Ne každou potřebu musí řešit sociální služba vlastní aktivitou nebo vlastním programem.

Někdy je důležitější pomoci člověku zůstat v kontaktu s tím, co už ve svém životě měl.

Ne vždy všechno půjde zachovat

Zdravotní stav, pohyblivost nebo jiné okolnosti mohou člověka omezit. Také sociální služba má své možnosti a nemůže zajistit každý doprovod nebo každé přání.

To ale ještě neznamená, že je potřeba původní způsob života úplně opustit.

Někdy lze změnit způsob.

Místo samostatné cesty doprovod.

Místo pravidelné návštěvy osobní telefonát nebo videohovor.

Místo každý týden třeba jednou za měsíc.

Ne vždy se podaří zachovat všechno. Má ale smysl nejdřív hledat, co zachovat lze.

Co si může všimnout rodina

Pokud váš blízký využívá sociální službu, zkuste se někdy podívat i za samotnou péči.

Má stále kontakt s lidmi, kteří pro něj byli důležití?

Může chodit na místa, která má rád, pokud mu to jeho situace dovoluje?

Rozhoduje alespoň o části svého běžného dne?

Dostává podporu v tom, co ještě zvládne, nebo za něj postupně přebíráme stále více věcí?

Nejde o hledání chyb. Spíš o připomenutí, že člověk není jen příjemcem péče.

Když jedna služba nestačí

Běžný život člověka většinou nestojí na jedné službě.

Do péče může být zapojená rodina, pečovatelská služba, domácí zdravotní péče, lékař, osobní asistence nebo další lidé a organizace.

Pak už nejde jen o to najít jednu službu. Je potřeba jednotlivé možnosti poskládat tak, aby společně dávaly smysl.

Právě s tím pomáhám v rámci individuálního case managementu Průvodce péčí. Společně s člověkem a jeho rodinou hledáme, co je potřeba řešit, jaké možnosti jsou dostupné a jak péči propojit.

Ne proto, aby kolem člověka vzniklo co nejvíce služeb.

Ale aby mohl co nejdéle žít svůj život způsobem, který mu dává smysl.