„Já to zvládnu.“ Co dělat, když blízký odmítá pomoc

Jedním z nejčastějších témat, které rodiny řeší, není nedostatek služeb nebo financí. Je to situace, kdy člověk, který pomoc potřebuje, ji odmítá.

Rodina si všímá změn. Blízký hůře zvládá nákupy, zapomíná na léky, má potíže s domácností nebo tráví většinu času sám doma.

Když ale přijde řeč na pomoc, odpověď bývá často stejná:

„Já to zvládnu.“

„Nikdo cizí sem chodit nebude.“

„Ještě to není potřeba.“

Taková situace není výjimečná. Naopak patří k nejčastějším důvodům, proč se rodiny obracejí na odborníky.

Rodina a člověk často vidí situaci jinak

Blízcí se na situaci dívají zvenku.

Vidí, že se zhoršuje pohyblivost, přibývají problémy v domácnosti nebo že člověk přestává zvládat některé běžné činnosti.

Samotný člověk může situaci vnímat jinak. Některé změny přicházejí postupně a stávají se součástí běžného dne. Jindy má člověk obavu, že přijetí pomoci bude znamenat omezení jeho samostatnosti.

Výsledkem bývá rozdílný pohled na stejnou situaci.

Odmítání pomoci neznamená vždy odmítání řešení

V praxi se často ukazuje, že problém není samotná pomoc, ale způsob, jakým je nabízena.

Mnoho lidí si pod pojmem sociální služba představí něco, s čím nemají osobní zkušenost. Často nevědí, jak služba funguje, kdo ji poskytuje nebo co přesně může nabídnout.

Rozdíl bývá mezi větou:

„Měl by k vám chodit někdo z pečovatelské služby.“

a větou:

„Pomohlo by vám, kdyby někdo jednou týdně přivezl nákup?“

Přitom může jít o stejnou službu.

Začněte konkrétní potřebou

Při rozhovoru bývá užitečné zaměřit se na konkrétní situace, které člověku dělají potíže.

Může jít například o:

• nákupy,
• úklid,
• přípravu jídla,
• cestu k lékaři,
• osobní hygienu,
• vyřizování běžných záležitostí.

Místo hledání okamžitého řešení celé situace je často jednodušší zaměřit se na jednu oblast, která je pro člověka nejnáročnější.

Pomoc nemusí znamenat velkou změnu

Některé rodiny mají pocit, že přijetí pomoci automaticky povede k rozsáhlým změnám.

Ve skutečnosti bývá podpora často nastavena postupně podle potřeb člověka.

Může jít například o:

• dovoz obědů,
• pomoc s nákupem,
• doprovod k lékaři,
• pravidelnou návštěvu pracovníka sociální služby,
• nebo pomoc s hygienou několikrát týdně.

Rozsah podpory lze zpravidla upravovat podle aktuální situace.

Kdy je vhodné začít situaci řešit

Rodiny se někdy obracejí na služby až ve chvíli, kdy nastane krize.

Typicky po hospitalizaci, pádu, výrazném zhoršení zdravotního stavu nebo vyčerpání pečující osoby.

V takové situaci bývá prostor pro plánování omezený a možnosti podpory je potřeba řešit rychle.

Proto se vyplatí začít hledat informace a možnosti pomoci dříve, než se situace výrazně zkomplikuje.

Každá situace má jiné řešení

Neexistuje jeden správný postup, který by fungoval pro všechny.

Někdy pomůže pečovatelská služba, jindy osobní asistence, dovoz obědů, sociálně aktivizační služba nebo kombinace více forem podpory.

Důležité je vycházet z potřeb konkrétního člověka a hledat takové řešení, které bude přijatelné pro něj i pro jeho blízké.

Není nutné na to být sám

Odmítání pomoci bývá náročné nejen pro člověka, kterého se týká, ale i pro jeho rodinu.

Často nejde o to najít jednu konkrétní službu. Mnohem důležitější bývá pochopit situaci jako celek a hledat postupné kroky, které povedou k přijetí potřebné podpory.

Právě proto se vyplatí řešit situaci včas a využít možnosti konzultace, pokud si rodina není jistá, jak dál postupovat.